Korsika 2006

Tento článek jsem napsala jako malou vzpomínku na jednu z našich prvních motocest. Podnikli jsem ji v srpnu 2006 a naším cílem se stala Korsika – malý, ale neobyčejně krásný ostrov ve Středozemním moři, patřící Francii. Cestu jsme absolvovali ještě na našich původních motorkách. Pavel jel na Yamaze XTZ 750 a já na Hondě Dominátor 250. Obě motorky cestu zvládli na výbornou a protože jsme se snažili co nejvíce vyhýbat dálnicím, nebyl nižší výkon Hondy velkou překážkou. Kromě samotné cesty na motorce jsme si poprvé vyzkoušeli i přepravu motorek na trajektu.

Poznat tento kouzelný kousek země jsme měli již dlouho v plánu. Začátkem srpna se sen o korsické perle pomalu stává skutečností. Ale jako každá perla je i tato skryta na dně moře v pevné skořápce a my máme před sebou cestu na jih. Je 5.30 ráno a my namísto sladkého ranního spánku kontrolujeme před odjezdem motorky, nasazujeme helmy a vyrážíme vstříc úžasnému korsickému dobrodružství. Máme v plánu dojet do Itálie a odtud pokračovat lodí na ostrov. Díky brzkým ranním hodinám cesta ubíhá rychle, jen je poměrně zima. Sluníčko se ještě pořádně neprobudilo a 16 stupňů není žádná sláva. Německem projíždíme díky dálnicím velmi rychle směrem na Mnichov a Garmisch. Volíme trochu neobvyklejší trasu přes Švýcarsko. Naším cílem je totiž italský přístav Janov, ležící blíže k francouzským hranicím. Rakouské Alpy nás příliš usměvavě nevítají. O to více se těšíme na ty švýcarské, které jsou pověstné svou krásou. Míjíme malou dřevěnou budku se závorou a po chvíli zjišťujeme, že to byla nejspíše celnice. Ve Švýcarsku se rozhodujeme vynechat dálnice a vychutnat si úžasnou krajinu. A opravdu je na co se dívat! Projíždíme sympatickým městečkem Sv. Mořic a pokračujeme směrem na italskou Chiavennu a dál k jezeru Como, kde dnes, jak doufáme, budeme nocovat. Druhý den je ve znamení rychlého přesunu do italského přístavu Janova. Vyrážíme směrem na Miláno a snažíme se alespoň trochu pochopit logiku na italských silnicích. Po chvíli zjišťujeme, že je to marná snaha, a prioritou se stává alespoň ve zdraví přežít a dostat se do cíle. Janov nás vítá obvyklou zácpou na mýtnici, naštěstí cesta k přístavu je poměrně  krátká, a tak ho nalézáme bez problémů. Z přístavu jezdí trajekt na Korsiku jednou denně, v 9 hodin ráno. A aniv plné sezoně není problém koupit  si lístek den předem přímo na místě. Dnešní úkol je tedy splněn a my se vydáváme najít kemp, kde přespíme do zítřka. Není to žádná sláva. Nakonec se nám přece jen podaří jeden najít na západním okraji města.

 Třetí den, 5 hodin ráno. To brzké vstávání je hrozné. Musíme v  rychlosti sbalit stan, věci a vyrazit do přístavu. Odbavení a nalodění na trajekt je rychlé, máme ještě dostatek času si před odjezdem projít loď. Je opravdu velká, s několika restauracemi a bazénem. Cesta lodí trvá asi 4 hodiny a je poměrně klidná. Záhy se na dohled objevuje skalnaté korsické pobřeží a náš cíl cesty, přístav Bastie. Vylodění trvá trochu déle, musíme počkat, až vyjedou všechna osobní auta, a uvolní nám tak cestu. Vyloďujeme se a poprvé vjíždíme na korsickou půdu. Je po poledni a je tu opravdu velké horko. Naším plánem je vyrazit z Bastie směrem na západní pobřeží. Opouštíme město a stoupáme nahoru do kopců. Otvírá se nám pěkný výhled na přístav pod námi. Nabíráme směr podél pobřeží na město Ille Rousse – menší přístav, jedna z možných alternativ příjezdu na ostrov. Kousek za ním nacházíme příjemný kemp v piniovém háji a rozhodujeme se zde několik dní zůstat a vychutnat korsické moře. Ve městě Ille Rousse je starý maják a vojenská pevnost vystavěná na skalnatém výběžku vystrčeném do moře. Dnes maják slouží jako fotogalerie a je odtud opravdu pěkný, leč trochu větrný výhled na město. Cestou dolů pozorujeme opravdu velké vlny, které prudce narážejí na pobřežní skály. Na skalách stojí rybáři přivázaní provazem a loví v divokém příboji ryby. Opravdu velká odvaha.

 Po dvou dnech sladkého lenošení vyrážíme. Postupujeme velmi pomalu, protože cesta kopíruje divoké rozeklané západní pobřeží, takže se neustále stáčí napravo nebo nalevo. Tyto cesty jsou pověstné svou divokostí, vždyť právě tady se jezdí proslulá korsická rallye. Silnice je zde opravdu úzká a úplně chybí svodidla. Po chvíli se naštěstí cesta stáčí do vnitrozemí a my projíždíme krajinou, která je v tomto ročním období neskutečně suchá a je porostlá typickým trnitým korsickým porostem – macchií. Občas se objeví divoká vnitrozemská říčka s neuvěřitelně průzračnou vodou. Ale i tady, ve vnitrozemí, je zapotřebí být na silnici ostražitý. Všudypřítomný dobytek tu totiž polehává ve stínu přímo na cestě, na místech, kde byste ho opravdu nečekali, a je vysloveně apatický k projíždějícím a troubícím autům. Po 4,5 hodinách jízdy a ujetých 175 km přijíždíme v pozdním odpoledni do Porta, kde nacházíme příjemný kemp. Porto je jedno z větších korsických měst a nachází se ve stejnojmenném Portském zálivu u ústí řeky. I přes velký turistický ruch si uchovalo svou malebnost. Městu vévodí mohutná středověká pevnost, položená na skalnaté vyvýšenině nad zálivem. Moře je zde opravdu čisté a patří k vyhlášeným potápěčským lokalitám. Kousek za Portem začíná oblast zvaná Calanche, pro kterou jsou typické skalní útvary zvláštní načervenalé barvy. Projížďka opravdu stojí za to. Dokonce je zde i místo, kde lze nechat auto a projít si část oblasti pěšky. V srpnu tu je ale plno turistů a provoz trochu přesahuje možnosti úzké silničky. Rozhodujeme se tedy jet dál a prozkoumat pobřeží až k vzdálenějšímu městečku Cargese. V Calanche zastavujeme až při cestě zpět a vychutnáváme si tu již úplně sami západ slunce nad mořskou hladinou. Je to opravdu nádherná jízda po úzké silničce mezi strmými skalními převisy. Naše dovolená se již chýlí ke konci, a tak druhý den vyrážíme z Porta skrz hornaté vnitrozemí na druhý, východní břeh Korsiky. Už se těším na slibované polodivoké čuníky. Netrvá dlouho a za chvíli objevujeme první stádečko. Zastavujeme, protože to ani jinak nejde. Uvelebili se totiž na silnici a žebrají. Vytahujeme českou tatranku, o niž se strhne pořádná bitka. Čuníkům opravdu jede a rychle se dostávají do ráže. Raději balíme a jedeme dál, aby se nepustili i do nás. Po cestě narazíme hned na několik takových tlup, stahují se hlavně na odpočívadla. Musíme si dát pozor, kde se usadíme k obědu. Projíždíme horami, které tvoří Regionální korsický park. Krajina je tu nádherná a stojí opravdu za pozornost. Skály a lesy zde nabízejí ideální prostor k vysokohorské turistice. Míjíme dokonce i několik vnitrozemských kempů, určených právě pro účely pěší turistiky. Nadmořská výška je zde velká, nachází se tu dokonce jeden z nejjižněji položených vysokohorských ledovců. Postupně sjíždíme níž a kopírujeme tok divoké řeky Golo. Na jejím horním toku je umístěna vodní elektrárna a celá řeka se ostře klikatí mezi strmými skalami. Čistá voda v tůňkách vybízí ke koupání.To je zde ale zakázáno kvůli možnému upouštění přehrady. Vjíždíme na hlavní silnici, která je jedinou přímou spojnicí mezi severní Bastií a jižním Ajjaciem. Je to poměrně rychlá, ale nepříliš zajímavá cesta do Bastie. Naše cesta se už pomalu blíží ke konci a my si přece jen chceme ještě užít moře a sluníčka, než vyrazíme na zpáteční cestu. U Bastie nacházíme kemp, který je na úzkém šelfu mezi mořem a slanovodním jezerem.

Po pár dnech vyhřívání na sluníčku balíme a loučíme se s Korsikou. Loď vyplouvá brzy ráno, a tak spěcháme do přístavu, abychom se mohli nalodit. Cílovým přístavem se stává italské Livorno, které je, stejně jako Janov, vzdáleno čtyřihodiny jízdy lodí. V Itálii si dáváme ještě za cíl dojet do Benátek. Není to sice přímá trasa domů, ale času máme ještě dost, a tak není kam spěchat. Chceme si užít ještě posledních pár dní v sedle motorky, protože tohle cestování nikdy neomrzí. V Itálii tedy nabíráme směr na Benátky. Cesta vede většinou po dálnicích, takže moc záživná není. Navíc se pomalu, ale jistě blížíme k centru silné bouřky. Do Benátek dorážíme sice trochu zmoklí, ale přece jen šťastní, že jsme to dnes zvládli. Míjíme první sjezd do města a míříme na Jesolo a Punta Sabbioni, kde nakonec zůstaneme v příjemném kempu. Není tu sice zrovna levně, ale i to jsou Benátky. Druhý den necháváme motorky v kempu a vyrážíme na obhlídku města, kde místo aut a autobusů jezdí lodě. Vaporeto, tedy místní loďobus, nás zaveze až do centra. Dál už pokračujeme střídavě pěšky a střídavě lodí. Náměstí sv. Markaa další benátské pamětihodnosti jsou teď přecpané davy turistů, kteří, stejně jako my, se snaží ulovit nějakou tu typickou fotku. Jezdíme z jednoho ostrova na druhý a užíváme si krásy lodní dopravy. Den už se pomalu chýlí ke konci a my spolu s jedním z posledních vaporet míříme zpět do kempu. Zítra nás čeká závěrečná cesta domů, snad se vydaří a my při ní příliš nezmokneme.

Shrnutí cesty:

Celkem jsme během 10 dní najeli 2900 km. Největší podíl na ujetých kilometrech měla cesta tam a zpět, kdy jsme při jedné cestě najeli zhruba 700 — 800 km během cca 10 hod.

Fotogalerie zde: Korsika 2006

Články

TOPlist