Passo dello Stelvio 2009

V srpnu 2009 jsme se rozhodli pro splnění našeho snu. Chtěli jsme se pokořit  nejvýše položený průsmyk italských Alp  Passso dello Stevio (2757 m.n.m), které leží na pomezí Itálie a Švýcarska. Cestu jsme naplánovali na prodloužený “víkend” od 13.-15. srpna a pak se jen modlili za aspoň trochu slunné počasí bez deště.

První den je více méně ve znamení přesunu směrem do Rakouska. Cesta po dálnici do Mnichova ubíhá rychle. Jen potěšení z jízdy nám trochu kazí občasná dešťová sprška, která nás nutí obléci si nepromoky. Ale i to k jízdě na motorce patří. Chvíli po poledni projíždíme Mnichovem a na místo plánovaného směru na Garmisch-Partenkirchen uhybáme na bavorský Füssen. Chceme vidět “pohádkový” zámek Neuschwanstein.  Přijíždíme do obce  Schwangau a už z dálky vidíme scenerii zámku. Z této strany zámek nevypadá tak velkolepě jako na fotografiích. Zkoušíme se dostat blíž, ale cesta končí pod zámkem v turistickém centru. Rozhodujeme se, že návštěvu zámku vynecháme a budeme pokračovat v naší cestě. Volíme cestu přes Fernpass. Je to jeden z prvních rakouských průsmyků, který se klikatí z Lermoosu do Nassereithu. Nejvyší bod průsmyku je ve výšce “pouhých” 1207 m.n.m a maximální stoupání je jen 8%. Při průjezdu si ani neuvědomíte, že se již jedná o jeden z prvních průsmyků. Nicméně cesta se příjemně kroutí v mírných zatáčkách, a pokud zrovna nechytnete před sebe pomalu jedoucí auto, průjezd průsmykem si docela vychutnáte. Pokračujeme dál na Imst a Landeck.  Za Landeckem odbočujeme na silnici nazývanou  Silvretta Hochalpenstrasse. Máme v plánu se zde ubytovat a vyrazit druhý den směr italské průsmyky. Horská silnice Silvretta je opravdu nádherná a průjezd celou trasou by stál také za podívanou. Dnes se ale musíme spokojit s pouhou ochutnávkou této horské specialitky. Zastavujeme u jednoho z mnoha penzionů, domlouváme se na ubytování. Motorky schováváme do garáže u penzionu a i my si jdeme odpočinout po dnešní cestě. Po večeři zalézáme do naducaných peřin a necháváme si zdát o zítřejších cestách.

Ráno trochu mrholí, ale než zvládneme bohatou rakouskou snídani, vylézá nádherné kulaté sluníčko a suší horské silnice. Vracíme se kousek zpátky směrem na Landeck a poté míříme přes Pfunds do Itálie směrem na Lago di Ressia. Je nádherné počasí a krajina kolem jezera je jak vystřižená z nějaké reklamy na mléko. Chvíli relaxujeme  na sluníčku, ale za moment už pokračujeme směrem na jih. Máme v plánu zdolat Stelvio směrem z jeho jižnější strany od Bormia, musíme se tedy od naší trasy trochu odchýlit. Stejně máme v plánu si tady ještě trochu pojezdit než se vydáme na zpáteční cestu. Zajíždíme si tedy do Švýcarska, projíždíme průsmyk Ofenpass (2149 m.n.m.) a vychutnáváme krásy švýcarského národního parku. Kousek za Il Fourn zahýbáme doleva na silnici, která nás dovede k jednosměrnému tunelu do Itálie. Navigace je z toho trochu zmatená, vypínáme ji a blížíme se k vjezdu do tunelu. Už se tady tvoří fronta aut a motorek, které čekají až bude tunel otevřen. Po té co se na semaforu objeví zelená startujeme motory a projíždíme tunelem. Tunel je opravdu úzký a vytesaný do skály. Přibližně po 2km vyjíždíme na italské straně u Livigna.  Silnice na této straně kopíruje břehy jezera Lago di Livigno a chvílemi se ztrácí, ukryta pod mosty částečně zakousnutými do svahu. Přijíždíme do Livigna a už zdálky nás vítá opravdu čilý ruch tohoto malého města. Livigno je bezcelní zóna a to z ní dělá opravdu výtečné místo na nákupy. Cena benzínu je tu 0,75 eur za litr, což je při 26Kč za euro opravdu hezké.  Po malé přestávce pokračujeme v cestě. Z Livigna se dá pokračovat rovnou na Stelvio, ale my má v plánu ještě menší zajížďku. Pokračujeme tedy na švýcarský průsmyk Forcola di Livigno (2315 m.n.m.), tahle zajížďka opravdu stojí za to. Podivuhodná krajina formovaná ledovcovým splazem je všude kolem nás a je opravdu na co koukat. Ještě jednou tedy projíždíme Švýcarskem až do italského Tirana. Krajina je příjemná a za slunného dne se jede opravdu báječně. V Tiranu nabíráme směr na Passo dell’Aprica (1.181 m.n.m.) což je jeden z nejnižší italských průsmyků. Svým charakterem připomíná spíš úzkou lesní silnici a po průjezdu opravdu horskými průsmyky v nás nezanechává nijak vyjímečný dojem. O to víc se už těšíme na Passo del Gavia, na které bychom měli narazit brzo po průjezdu městem Ponte di Legno. Cesta z Ponte di Legna se směrem nahoru do průsmyku postupně zužuje a postupně ubývají i stromy lemující silnici.  Passo del Gavia (2621 m.n.m.)  je druhý nejvýše položený italský průsmyk, ale narozdíl od Stelvia má jiné prvenství. Tento průsmyk  má totiž nejdrsnější klima ze všech alpských průsmyků vůbec a je otevřený pouze pár měsíců v roce (1. 7. – 15. 10.).  Cesta nahoru je opravdu náročná. Sklon, který je třeba překonávat je celých 16%. Silnice se postupně zužuje natolik, že auto jedoucí před námi musí neustále zajíždět ke kraji, aby pustilo protijedoucí motorkáře. Navíc silnice je bez jakýchkoli svodidel a skoro každá zatáčka se točí o 360 stupňů. Krajina kolem nás je opravdu velkolepá. Na takovém místě člověk cítí, že tady se svět řídí jinými zákony než těmi lidskými. Postupně vyjíždíme do sedla. Turistů je tu opravdu málo,  chvilku si povídáme s rodinou z Benátek a potom už jen vnímáme tu nádheru všude kolem nás.  Mezi vrcholky hor je vidět nádherně modrý ledovec sestupující do průsmyku. Pokračujeme dál směrem na Valfurvu a Bormio. Je pozdní odpoledne a my se rozhodujeme jestli pokračovat dál na Stelvio nebo si dát pro dnešek oddech. Nakonec se rozhodujeme zůstat a pokračovat v cestě až zítra. Počasí na Gaviu nám ukázalo, jak se může změnit během 10 minut a kromě toho jsme nechtěli riskovat sjezd ze Stelvia za tmy. Zůstáváme tedy v Bormiu. Hotel sice nedosahuje takových domácích kvalit jako ten v Rakousku, ale pro dnešek jsme už vděční za jakoukoli postel. Po vynikajících italských tortelínách s parmazánem, padáme do postele a odpočíváme po opravdu náročném dni.

Ráno se probouzíme do nádherného slunečného dne. Po snídani vytahujeme motorky z hotelové garáže a vyrážíme na hlavní cíl naší cesty na Passo dello Stelvio (2756 m.n.m.). Těšíme se, že konečně poznáme italskou mekku motorkářů a vyzkoušíme kvalitní horské silnice. Přestože jsem vyjížděli poměrně brzo, cestou nahoru do průsmyku potkáváme již řadu motorkářů v protisměru. Za chvíli nás už přestává bavit zvedat ruku v každé zatáčce na pozdrav a už jen vychutnáváme nádhernou cestu. Narozdíl od Gavia je cesta nahoru široká, stoupání je pozvolnější – “pouhých” 12% a zatáčky méně ostré. Díky kvalitnímu asfaltu se tu člověk cítí spíše jak na okruhu. Pocit ještě umocňuje množství motorek projiždějících v opačném směru. Všechny zatáčky jsou očíslované a mají informaci o aktuální nadmořské výšce. Jihozápadní stoupání je pozvolné s menším počtem zatáček a díky tomu si můžeme více vychutnat okolní krajinu. Zastavujeme na parkovišti, fotíme a pozorujeme provoz kolem nás – je to opravdu úchvatné. Cesta na vrchol dlouhá, kousek pod vrcholem míjíme závoru, která sedlo uzavírá  v zimních obdobích (otevřené je pouze od 1. 6. - 31. 10.) a vyjíždíme na vrchol průsmyku. Nemůžeme si přát lepší počasí, nebe je modré a sluníčko nádherně svítí, díky tomu je rozhled do okolní krajiny dokonalý. Nahoře to vypadá jak na nějakém hodně velkém srazu motorkářů. Motorky všech možných značek stojí zaparkované všude, kde to jen jde. Přidáváme se k nim a jdeme si projít vrchol průsmyku po svých. Je tu úžasná atmosféra, chvilku se bavíme s motorkářem z Německa. Je mu přes 70 let a jeho BMW taky vypadá, že zažilo ještě 2.sv. válku. Kocháme se úžasnými výhledy kolem a procházíme stánky se suvenýry. Připravujeme se k odjezdu, máme před sebou severovýchodní stranu průsmyku se 48 vlásenkovými zatáčkami. Zážitek z jízdy dolů do údolí je opravdu jedinečný, hornatý terén se postupně mění, po stranách silnice  se začínají objevovat stromy a my postupně sjíždíme do údolí vesnice Trafoi. Zde zastavujeme a ještě jednou se ohlížíme za horskými velikány s pocitem, že tenhle výlet stál opravdu za to. Před sebou máme dnes už jen přesun domů.

Fotogalerie zde: Passo delo Stelvio 2009

  • JEFF

    Plánuji stejnou trasu. Oblast znám z lyží a porád mne to tam tahne na motorce. Díky za článek i za video. Z Ponte di legno to byl mazec a smekám před tou statečnou motorkářkou :D

Články

TOPlist