Sardinie a Korsika 2010

Zima je dlouhá a při teplotách klesajících k -7 °C nám nezbývá se hřát vzpomínkami na prožité zážitky. Mezi takové patří i cesta na jih k prohřátému moři a večery vonící po borovicových lesích. Jsou místa, která Vám z paměti jen tak nezmizí. A taková je i vzpomínka na Korsiku a cestu, kterou jsme absolvovali v roce 2006. Uprostřed zimy se tyto vzpomínky objevují tím  intenzivněji, čím víc se přibližuje jaro a ruce už od prosince svrbí a mačkají ve spánku pomyslnou spojku a točí plynem. Uprostřed takových zim se rodí plány na další sezónu.  Tak přesně zde se objevila myšlenka znovu projet malý korsický ostrov a navíc přidat také zážitky ze Sardinie. Nyní již na jiných strojích a v trošku rozšířené sestavě.

Sluníčko se pomalu protahuje z kanafasu a my dva již tlačíme nabalené motorky ven z garáže a chystáme se startovat. Vyrážíme co nejdříve, protože nás na smluveném místě bude čekat Martina na svém BMW 650, která tentokrát doplňuje naši cestovatelskou partu. Po menším čekání a upřesnění,  na které benzínce jsme se to měli sejít, doráží i Martina. Nyní již kompletní vyrážíme na dlouhou cestu na jih do italského přístavu Livorno, vzdáleném podle GPS 1 022km.  S myšlenkou na rychlý přesun volíme převážně dálnice a tak cesta utíká rychle. Do Livorna přijíždíme v 21:15 a začínáme hledat přístav a terminál, kde koupíme lístky. Trocha bloudění a poznání, že vjezd určený k nalodění je zároveň vjezdem k terminálu s lístky. No, co no jiný kraj jiný mrav. V přístavu zjišťujeme, že poslední dnešní trajekt již vyplul a další volný jede zítra ráno v 6:00. Kupujeme lístky na ráno a přemýšlíme, kam na těch pár hodin složíme hlavu. Od jiných českých cestovatelů dostáváme tip na přilehlé komfortní parkoviště hned v areálu.  Rozbalujeme ležení a za divokého pokřikování hejna racků kroužícího nad našimi hlavami usínáme. Ráno nás v půl páté probouzí čilý ruch na přilehlé komunikaci a čtyřproudá mravenčí dálnice kolem našich spacáků.

Nalodění probíhá přesně řízeným chaosem. Dostáváme instrukce kam a jak poskládat motorky. Procházející obsluha pak každou z nich lehce “ováže” provazem. Jen Pavel  se do toho pouští sám a zkušenými námořními uzly kurtuje motorku k lodi. To se však nelíbí přicházející obsluze a začíná ryze chlapský  souboj o lepší námořní uzel. Paluba lodi už se začíná plnit a my zabíráme pěkné místečko uvnitř a čekáme na odplutí. Za poslechu hudby připomínající poslední chvíle Titaniku opouštíme italské pobřeží a plujeme vstříc korsické pevnině. Stejně jako minule máme v plánu se vylodit v korsickém přístavu Bastie a následně pokračovat po východním pobřeží a ještě týž den se přelodit na Sardinii. Délka trasy je stanovena na příjemných 180 km rovné nenáročné trasy. Cílem je jižní korsický přístav Bonifacio odkud každou hodinku odjíždí loď na Sardinii. Východní pobřeží Korsiky je nepříliš zajímavé a spíše připomíná francouzskou pevninu s letovisky.  Celou tuto nudnou trasu však plně vynahrazuje městečko Bonifacio na jižním mysu ostrova. Křídové skály na pobřeží připomínají pobřeží anglického Doveru s rozdílem, že tady je opravdu průzračně čisté moře. Staré historické město sedí na křídovém útesu nad mořem tak těsně, že okrajové domy vidí hned z útesu rovnou na moře. Naloďujeme se na menší trajekt a při odjezdu se nám naskýtá nádherný pohled na křídové útesy. Trajekt je menší a na vlnách pěkně houpe. Máme asi hodinku na to, abychom  si nacvičili stylový námořnický krok. Já nacvičuji tak vzorně, že se mi při cestě na palubu podaří si málem přisednout k jedné italské rodině.

Odpoledne připlouváme do přístavu Santa Teresa Gallura na Sardinii a pokračujeme dále po východním pobřeží. Cílem je oblast připomínající bílé pláže Karibiku známá jako Costa Smeralda (Smaragdové pobřeží), které se rozprostírá kolem města Porte Cervo („jelení přístav“ – podle tvaru pobřeží připomínající parohy). Jedná se o lokalitu vyhledávanou VIP klientelou, kterou světu objevil šejk Karim Aga Khan IV a nechal zde vystavit luxusní hotely. Navigace tenhle pojem nezná, informační cedule poněkud zmateně ukazují jednou na tu stranu a po druhé na jinou. Zkoušíme se tedy zeptat. Obsluha benzinky pod značkou Shell se na nás poněkud otráveně podívá a máchne rukou někam k jihu. Po druhém pokusu nám vrazí do ruky leták A5 s mapu Sardinii a vyznačenými benzinkami Shell a pošle nás … na jih. Lámeme dnes nad Esmeraldou hůl a vydáváme se hledat kemp. Nakonec se utáboříme v městečku La Conia v kempu blízko moře. Jedná se o velké prázdninové letovisko a je zde spoustu italský rodin s dětmi a italských důchodců. Za chvíli nás již z toho italského hemžení bolí hlava  a nás napadá hříšná myšlenka, jestli se nevrátit zpět na Korsiku.

Přes mírné rozladění z ryze italského přístupu ke všemu zůstáváme na Sardinii a vydáváme se jižněji k zálivu Orosei. Jako odměnu zde nacházíme místo připomínající ráj na zemi s minimem turistů. Kemp umístěný ve vzrostlém borovicovém háji nedaleko písčité zátoky s průzračně smaragdovým mořem a přilehlými útesy, kde se dá potápět. Na pár dní zde budujeme naši základnu  a plánujeme celodenní poznávací výlet. Cílem výletu je Neptunova jeskyně poblíž města Alghero a údajně nejkrásnější sardinské město Castelsardo.  Vyrážíme hned brzy z rána a dáváme se cestou skrz sardinské vnitrozemí. Cesta je poměrně jednotvárná a nebýt několika kamenných nuragů (typické kónické stavby z velkých kamenů)  a asi stohlavého stáda ovcí, kterým musíme projet i poměrně nudná. Přijíždíme do Alghera na severozápadě Sardinie a pokračujeme dál k menšímu přístavu, odkud každou chvilku odplouvá turistická loď ke vchodu do jeskyně, který je na úrovni moře. Dá se k ní dojít i pěšky, ale cesta je poměrně dlouhá a při 40 °C  i náročná. Navíc z lodí jsou vidět nádherné útesy Capo Gallera a Punta Giglio. Vlastní Neptunova jeskyně je rozsáhlý krasový komplex s množstvím nádherných stalaktitů a stalagnitů. Také je zde k vidění jedno z největších evropských slaných jezer Lago Lamarmora s délkou 100m.  Prohlídka opravdu stojí za to. Motorky už na nás čekají na parkovišti u přístavu. I přes vysoké teploty se oblékáme do letních motorkářských kalhot a bundy s chrániči a vyrážíme  severněji do města  Castelsardo. Do města přijíždíme v pozdním odpoledni a už z dálky nás vítá dominanta středověkého hradu z 12. století, z něhož je úžasný výhled na všechny 4 světové strany. Procházíme malebné městečko, hrad i přilehlé muzeum a kocháme se úžasným výhledem  na moře a okolí.

První týden končí a my se rozhodujeme, že sbalíme stany a vrátíme se zpět na Korsiku. Sardinie je nádherná, ale pořád nás více lákají krásy divoké a nespoutané Korsiky.  Balíme motorky a vyrážíme na sever do Santa Teresy a odtud lodí zpět na francouzský ostrov. Trasa vede tentokráte po západním pobřeží směrem na sever. Pro dnešní den jsme vybrali kemp kousek na sever od Propriana v městečku Olmeto. Chceme zde jen přespat a nazítří vyrazit směrem na sever do zátoky Porto. Cesta do Porta vede přes hlavní město Ajjacio, rodiště  nejslavnějšího Korsičana Napoleona Bonaparte a dále na sever skrz Cargese a dál do městečka Piana. Za ním již začíná úžasná a podivuhodná krajina z rozeklaných červených skal zvaná  Calanche. Nebýt všudypřítomných turistů, člověk si tu připadá, že projíždí neskutečnými filmovými kulisami. Krajina je zde plná bizardních skalních útvarů, mezi nimiž se vine úzká cesta do přístavu Porto, který je lemovaný tisovými vrcholy na pozadí.

Jednou z věcí, pro kterou mě Korsika tak uchvátila, je právě její úžasné vysokohorské vnitrozemí. Pro milovníky turistiky je to to horské království opravdový ráj na zemi. Pokud z Porte vyrazíte silnicí D84, dostanete se přímo do srdce horských velikánů a budete se mít stále na co dívat. Jen je potřeba na této klikaté horské silnici poněkud zmírnit tempo a vychutnávat měnící se okolní krajinu. Kousek nad městečkem Albertacce cesta křižuje řeku Golo a nabízí zde úžasné místo na koupání v osvěžující horské bystřině s pohledem na dva kamenné mosty nad sebou. I pokud se zde příliš nezdržíte, nabídne vám cesta nádherné výhledy na řeku a kaňon, který vyhloubila při cestě k jezeru Calacuccia. Pokud se vydáte do vnitrozemí určitě nelze vynechat prohlídku města Corte vklíněného do impozantní horské krajiny. Z vyhlídky u restaurace lze obdivovat citadelu na skalním ostrohu a fantastický výhled na údolí řeky Tavignano.

Pomalu končí i druhý týden a my se pomalu balíme a vyrážíme na sever směrem do Bastie. Cestou ještě nezapomeneme zastavit v přístavním městečku L’Île-Rousse. Na malém skalnatém výběžku tu lze obdivovat bělostný maják, který slouží jako galerie,  kamennou strážní věž a samozřejmě úžasný výhled do okolí.

Sardinie a její  menší korsická sestra mají některé rysy podobné, ale charakter těchto dvou ostrovů je jako voda a oheň. Na Sardinii si skvěle odpočinete, za to na Korsice se Vám rozproudí krev. Oba ostrovy však rozhodně stojí za to vidět, abyste si mohli udělat vlastní názor.

Shrnutí cesty:

Celková délka trasy: 4875km

Datum: 4.-17.7.2010

Ceny za trajekty: Livorno (IT) – Bastia (FR) cca 420Kč/1os.+ moto,  Bonifacio (FR) – Santa Teresa Gallura (IT) cca 940Kč/1os.+ moto,  Bastia (FR) – Livorno (IT) cca 680Kč/1os.+ moto

Celkové náklady na 1osobu+ moto: cca 18000,-Kč, z toho cca 7000Kč za benzín

Fotogalerie zde  Sardinie a Korsika 2010

Články

TOPlist