Kostnice

Lidé jsou od nepaměti fascinováni tajemstvím, záhadami a neobvyklými věcmi. Jsme schopni obdivovat krásná místa a věci a vzdávat jim neskonalý obdiv. Jenže stejně tak nás vždy fascinují věci bizarní až morbidní, které souvisejí s odvrácenou tváří lidské existence – se smrtí. Není na tom nic neobvyklého, je to spíše důkazem, že se člověk odnepaměti snaží smířit i s tím co přijde po životě. Jenže pohled na kosti více jak 40 tisíc lidí je opravdu nezvyklý a vyvolává mrazení i v otrlejších povahách. Nic na tom nemění fakt, že se každodenně trénujeme sledováním televize.

Kostnice nejsou žádnou zvláštností a můžeme se s nimi setkat všude po světě. Nedostatek míst pro pohřbívání v době morových epidemií nebo během válek vedl k tomu, že se vybudovali katakomby, kde se kosti mrtvých vyrovnali do řady nebo na hromady a zůstali tam dodnes. Jenže vidět třeba takový obrovský lustr nebo erb sestavený z lidských kostí, to je již něco jiného.  Pokud vás zatím čtení článku neodradilo, tak se určitě zajeďte podívat do Kostnice v Sedlci u Kutné Hory.  Podívaná je to opravdu neobvyklá, takže není divu, že sem každý den jezdí plné autobusy zahraničních turistů.

Hřbitovní kostel – kostnice je původně gotická stavba pocházející z konce 14. stol. Skládá se ze dvou kaplí postavených nad sebou. V roce 1421 byl kostel zasažen požárem a následně byl obnoven až na začátku 18. Století podle koncepce architekta Jana Blažeje Santiniho, který je také autorem specifické kosterní výzdoby. Výzdobu následně dotvořil v roce 1870 František Rint z české Skalice, jehož dílem je např. již zmiňovaný erb.

 

Výzdoba je opravdu bizarní a je až neuvěřitelné co vše je zde k vidění. V rozích dolní kaple nás upoutají mohutné pyramidy z kostí, které jsou urovnané bez svázání do dřevěných konstrukcí. Lidské kosti, symbolizují zástupy těch, kteří stojí před Božím trůnem, a nikdo je nedokáže sečíst. Smrt mezi lidmi nečiní žádné rozdíly. Dominantou kaple je obrovský lustr, který je sestaven ze všech druhů kostí lidského těla. Stoupne-li si přímo pod něj a podíváte se nad sebe, zaručeně vámi projede nepříjemné zamrazení.

Nejvíce mě zaujali monstrance umístěné ve výklencích hlavního oltáře.  Je to neuvěřitelné s jakou precizností byly kosti vyskládány do bizarní podoby církevní relikvie.  Stejnou preciznost můžeme také vidět na erbu Schwarzenberků na mříži v levé části kaple.  V pravém spodním poli erbu vidíme havrana klovajícího oko Turkovi, což znázorňuje vítězství Schwarzenberků nad Turky v bitvě u Rábu r. 1591.

 
 
 
 
 
 

Podle odhadu je Kostnice společným hrobem asi 40 tisíc lidí. Ať se nám zdá výzdoba jakkoli morbidní, jejím úkolem je po staletí připomínat návštěvníkům fakt smrti a rovnosti. Nasedáme na motorky, odjíždíme a v hlavě nám stále zní text písničky:

Kostlivci pochodujou
co vypijou, to proteče
bacha, už tě sledujou
vyhraje ten, kdo uteče.

Články

TOPlist