Jeden den v Seattlu

Dnes jsme se rozhodli jet do Seattlu a poprvé se podívat do Ameriky. Vybrali jsme si tento den záměrně, jelikož je pátek a v obchodech nebude tolik narváno, tak jako o víkendu. Přepravce jsme si vybrali Greyhound, který jezdí do Ameriky poměrně často a má nejlepší ceny. Lístek vyšel na 36$ za osobu.Začali jsme si zjišťovat, jak se dostaneme na autobusové nádraží v 5:50. S hrůzou zjišťujeme, že  v tuto ranní dobu nic nejezdí. Ve Vancouveru se prostě pracuje od 9 hodin a tak proč by někdo jezdil v 6 ráno :-) Využíváme tedy místního taxi, který na nás čeká přesně v 5 hodin před barákem. Přijel pro nás usměvavý Asiat a v taxi bylo hned po ránu veselo. Pustil totiž své hity a začal zpívat. Není to takovéto pobrukování, které známe, prostě nahlas a skoro nás zapojil. Muzika byla totiž příjemně melodická a chvilkama nakažlivá. Na autobusové nádraží dorážíme včas a začínáme hledat našeho přepravce. Nastoupení do autobusu bylo bezproblémové a my se vydáváme směrem do Ameriky.

Moc lidí nenastoupilo a tak řidič nezapomněl prohodit pár vtipných poznámek, jak jsme vážení cestující a že je mu čest jen s námi. Cesta probíhá klidně a není žádný problém, až před hranicemi začne řidič podávat informace pomocí interkomu. Upozorňuje nás, jakým způsobem to bude probíhat na hranicích. No přednáška to byla na 20 min a my stále nevíme co nás tam čeká. Upozorňuje nás, že do Ameriky se nesmí vozit alkohol, cigarety, jídlo a pití. Jídlo?? Vždyť jsem si namazal dvě housky na cestu a přibalil jsem si dvě plechovky coly. Vždyť to na hranicích nevyhodím. Vyndávám housku a pouštím se do ní vše zapíjím colou. Narvu do sebe jen jedu housku a jednu plechovku coly. Simča si bere

Snickers  a se zbytkem jdeme do rizika, že nám to seberou. Jsme na hranicích a naše kontrola probíhá bez problémů. žádné prohlížení batohu a tak zachraňuji housku, jednu plechovku coly a několik tyčinek Snickers. Odebírají nám otisky prstů a musíme se usmát do kamery. Předkládáme doklady a procházíme kontrolou. Nasedáme do autobusu a pokračujeme dále. Pří cestě jsme nalepení na oknu a koukáme ven. Vždyť jsme poprvé v Americe. Krajina se tu moc neliší od té Kanadské, tráva je tu stejně zelená a lidi tu také chodí po dvou. Jen občas zahlédneme typické americké auto, nebo obchodní centrum osvícené neony. Přijíždíme do Seattlu a my se připravujeme na vystoupení z autobusu. Autobus přijíždí na menší autobusové nádraží. Poprvé zde potkáváme zvláštní typy lidí. Jdeme však do centra a tak vše přehlížíme. Vydáme se na Pike Place Market. Jedná se o farmářskou tržnici na
které si můžeme nakoupit od ovoce, zeleniny, čerstvé ryby až po ruční výrobky místních lidí. Nestačíme se zde divit, jaké ryby se dají zakoupit a tak velké kraby jsme ještě neviděli. Od místních obchodníků dostáváme ochutnat med a domácí křížaly. Vydáváme se dále na ulici Pine street, kde poprvé spatříme “jednokolejku”. Jedná se o městský vlak, který však jezdí po jedné betonové koleji. Jsme uchváceni a tuto jízdu si nesmíme nechat ujít. Vydáváme se podívat na Space Needle a zpáteční cestu si zpříjemníme jednokolejkou. Space Needle je vyhlídková věž ve které je restaurace. Tato věž má jednu zvláštnost. Nejenom, že se díváte na krásný pohled celého města, ale tato věž se otáčí. O jednu otáčku se otočí za jednu hodinu. My jsme tuto možnost nevyužili, jelikož nebylo moc příznivé počasí a za vstup na tuto věž se platí.

Pořizujeme pár fotek věže, experimentálního muzea a samozřejmě jednokolejky. Kupujeme lístek a těšíme se na první jízdu tímto vlakem. Jednokolejka má jen jednu zastávku a pak jede zpět, ale i tak stojí za to se s ní svést. Celé video můžeš vidět níže. Přestupujeme na místní autobus a necháváme se odvést do specializované prodejny Apple Mac Store, kde si zakuji nový Mac na kterém právě teď v autobuse píši tento článek. Má anglickou klávesnici a tak se občas překliknu na něco jiného s háčkem, nebo s čárkou. Buďte v klidu příště budu psát v angličtině. Zpět do Seattlu. Po zakoupení Applu jedeme zpět do centra a jedeme navštívit jednu z nejmodernějších knihoven. Jsme uchváceni velikostí a vzdušností, které na nás působí uvnitř knihovny. Knihovna má 10 pater a je zde několik možností jak tyto patra zdolat. Můžete jet výtahem, jezdícími schody, nebo využít ochozu, který vás postupně dovede až do 10 patra. Po shlédnutí knihovny se vydáváme k moři a postupně se vracíme zpět na naše nástupiště.

A závěr? V Seattlu jsme určitě nebyli naposled, je zde hodně věcí které stojí za to shlédnout. Co nás však překvapilo, jsou lidi. Nejsou tak usměvavý tak jako v Kanadě. Je zde více žebráku a různých individualit. Více tu vídáme hodně obézních lidi. Je možné, že Vancouver nám nasadil hodně vysokou laťku, ale jsme rádi, že jsme si právě Vancouver vybrali za místo našeho dlouhodobějšího pobytu.

 

 

 

 


  • Pmensa

    Moc hezký, při čtení článku jsem tam byl v duchu s vámi ;-)

  • Daniel Šolc

    Teda, takovej edvenčr výlet si zasluhuje článek. Jestli ale bude příští anglicky… to snad ne! Jinak my tu máme tři centimetry sněhu a u muzea ČTYŘI!

  • Pepino

    Diky za tyto řádky.Rád vzpomínám na cestování s Vámi.Budeme se těšit na nové zkušenosti a obrázky.

Články

TOPlist